Důležitou součástí vaší firemní filozofie je „snaha vždy dělat to nejlepší, co je na trhu k dostání“ a nikdy se nesmířit jen s průměrným řešením. Co tohle znamená v oblasti desek plošných spojů? Vyžadujete něco atypického, nadstandardního?

Griša Dvorský: V tom základu asi ne. Naším obvyklým zadáním jsou desky o čtyřech až šesti vrstvách, což je vlastně absolutní klasika. Potřebujeme využívat tzv. FinePitch, protože máme poměrně velkou hustotu součástek, ale to dnes už taky je poměrně standard pro všechny výrobní firmy. Naší specialitou jsou požadavky na výrobní plochy. Potřebujeme extrémní požadavky na výkonových deskách, kde se bavíme o proudech ve stovkách ampér na malém rozměru. Musíme proudy přivést bez větších ztrát k výkonovým součástkám, a zároveň musíme odvést odpadní teplo. To klade na desky enormní nároky a potřebujeme najít dodavatele, kteří to zvládají. Teď se bavíme o osmi až desetivrstvých deskách ze 105kových fólií a tam jsou proudové a chladicí nároky poměrně extrémní.

Jsou pro vás perspektivní technologie jako flexi desky nebo rigid-flex?

Griša Dvorský: Flexi materiál nás zatím netrápí. Zatím se u nás tento požadavek neobjevil. U nás je spíš důležité, že desky musí snést mimořádné nároky na teploty. Mají opravdu desetitisícemalých děr, které nám převádí proudy a odvádí teplo. To je absolutní gros toho, co děláme.

Jaké nároky na vás klienti mají, co se týče např. životnosti? Vyžadují například IPC Class 3, nebo je to parametr, který není důležitý?

Griša Dvorský: Upřímně to tolik neřešíme. Našim zákazníkům jde o to, aby výrobky fungovaly dlouhodobě a zároveň měly často speciální parametry. Takové, které konkurence vůbec nemá. Je to opravdu souhrn, jak konstrukčních řešení těch výrobků, tak samozřejmě technologických, výrobních, součástkových a ostatně i těch „tišťákových“. Je to opravdu komplexní řešení. Samotná certifikace tolik neřeší.

Jakub Henčl: Já bych k tomu jen dodal, že samozřejmě celá oblast, pro kterou děláme, nás předurčuje k požadavku na absolutní spolehlivosti. Nejde jen o elektroniku, ale i o čistou strojařinu. Už tři roky budujeme tým mechanických inženýrů, kteří samozřejmě musí chápat, co se děje po té elektrické stránce se všemi produkty, ale zároveň nám otevírají cestu ke složitějším zákaznickým řešením, kde už to není jen o tom myslet elektronicky. Nemůžeme si dovolit říct, my máme regulátor a to je super. Ale musíme ho nějak zastavět, musí být krytý, chlazený. Musí komunikovat na nějaké úrovni, a to už je prostě tak komplexní věc, že ve výsledku se dá říct, že všechny procesy dokážeme obsáhnout v té nejvyšší přidané hodnotě, kterou dokážeme zákazníkovi dát.

V čem spočívá?

Jakub Henčl: Celý náš byznys je o souběhu mnoha činností. O designu, o architektuře prvků, o kombinaci nejrůznějších fyzikálních pravidel. Zákazníci nám řeknou: „Tady máte vrak letounu a omašlete ho, ať to lítá na elektřinu, ať to komunikuje a říká pilotovi to, co má, ať je to spolehlivé, ať to taky splňuje samozřejmě nějaké certifikační požadavky a ať si do toho může sednout chlap a letět.“ To není vůbec legrace. Ale je naše obrovská devíza, že sem přijede něco, co je úplně holé – a odjede něco, co splní všechny požadavky.

Mnoho tradičních fyzikálních oborů se v současnosti ocitá na limitech svých možností. Když se bavíme o procesorech, slýcháme, že je už není kam posouvat, že musí přijít fotonika. Alternativa, změna paradigmatu. Jak je to ve vašem oboru? Je vše o kontinuálním vývoji, nebo někde číhá skoková změna, který by ho posunula skokově?

Griša Dvorský: Je to obojí. Jde o neustálý vývoj a zlepšování. Přichází nové myšlenky, zkušenosti a požadavky od zákazníků. Mění se součástky, neustále se vyvíjí hardware, software a tu a tam se objeví úplně nová myšlenka. Velké téma, které se dnes řeší, jsou baterie. Ono to není tak atraktivní, jak konstrukce letadel, ale my se zabýváme i vývojem bateriových systémů. A tady je obrovský potenciál přinést něco, co bude mít obrovský dopad.

Jakub Henčl: Tady už se bavíme o elektromobilitě jako takové. Velkou perspektivu mají silikonkarbonové technologie, jež by mohly celý vývoj akcelerovat. Největší limit současné elektromobility je stálost baterie. Technologie jsou vyvinuty – elektroauta už jezdí, elektroletadla létají, drony fungují. Ale vyhlížíme „gamechanger“ – novu bateriovou technologii, která by celý vývoj nakopla ještě o dva řády dál. Pokud se dnes bavíme o energetické hustotě kolem 250 hodin na kg, potřebovaly bychom se dostat na 600-650 hodin na kilogram. V tomhle byznysu se dnes celosvětově točí neskutečné stamiliardy dolarů v primárním průzkumu. Stále prosakují nějaké fantaskní PR zprávy o revolucích, ale v praxi se kapacita posouvá o nějaké čtyři, možná pět procent ročně. Ale tady je opravdu velká šance na to něco změnit, ať už na poli iontových nebo polymerových baterií.

Je v horizontu roku nebo dvou nějaká vaše ambice, které byste chtěli dosáhnout? Oslovit například nějakého nového klienta, přijít s novým produktem nebo implementovat zásadní novou technologii?

Jakub Henčl: Přemýšlíme spíš o diverzifikaci našeho portfolia a možná větší fokus směrem k lodním pohonům. To je samozřejmě trh, který je neuvěřitelně veliký. Podmínky tomu nahrávají – už dnes jsou zákazy spalovacích motorů na jezerech v Rakousku, Švýcarsku nebo jižním Německu. A pak nás lákají nejrůznější pohonné systémy – outboardy, inboardy. Co se týče interního vývoje, blížíme se spuštění zcela nové řady regulátorové evoluce. Půjdeme od 1 do 450 kilowatt trvalého výkonu. Nikoli špičkového, protože to si naše konkurence často velmi ráda plete. Když říkáme, že máme nějaký výkon, tak ho máme opravdu trvale, což nebývá třeba konkrétně u regulátorů nebo možná ještě více u elektromobilů pravidlem. Bohužel.

Poslední otázka, proč vlastně spolupracujete s Gatemou PCB?

Griša Dvorský: Protože je to jedna ze tří firem na českém trhu, která dokáže naplnit naše požadavky na technologie v oblasti PCB. A zároveň nemá problém s nadstandardy i nestandardy. My potřebujeme někoho flexibilního a ochotného. To v případě Gatemy PCB máme. Navíc ona to zvládá v opravdu rychlém čase.