Interview

IPC Class 2 nebo 3? Jedinou normou má být zákazník

Kontrola kvality desek je svět, ve kterém se objevuje až neuvěřitelné množství zkratek. Existují normy a certifikace jako IPC 1, IPC 2, IPC 3, ISO 9000, ISO 14001, zařízení CMI 700, CMI 900, reporty CoC, RoHS, a certifikát UL. Přesto je naprosto rozhodující veličinou v celém procesu stále člověk. Běžná mezilidská komunikace, která řeší případné problémy a nedostatky. A zároveň chyba lidského faktoru, jež je zdaleka nejčastější příčinou možných komplikací. Své o tom dobře ví i Jaroslava Sedláčková ze společnosti Gatema PCB, která už dvanáctým rokem řeší kvalitu výstupu vyrobených desek plošných spojů a má také na starost komunikaci se zákazníky při případných reklamacích. „Každý zákazník je originál. Někteří jsou vstřícní, jiní negativní. Někomu stačí, že deska splňuje některou z norem, další trvají na řadě detailů. Pro nás je tak jedinou skutečnou normou zákazník, respektive jeho spokojenost,“ říká na úvod rozhovoru.

Navzdory krizi držíme termíny výroby pět až deset dnů

O situaci s materiály pro výroby desek plošných spojů jsme už psali na tomto blogu. Dnes se podíváme na celý příběh ještě jednou – očima čísel, časů dodání a ekonomické perspektivy. „Situace na trhu s materiálem a jeho dodávkami je momentálně neskutečně špatná. „Lead time“ u základních materiálů, jako jsou prepregy nebo jádra, byl standardně čtrnáct dní. Od letošního února ale registrujeme vlastně neustálou změnu k horšímu. Nejprve se čas posunul na čtyři až pět týdnů, o měsíc později už to bylo šest až sedm týdnů na prepregy a třináct týdnů u základních materiálů. V květnu nám oznámili, že u prepregů jsou nuceni prodloužit dobu dodání na jedenáct týdnů a na základní materiál na dvacet až jedenadvacet týdnů. Z našich standardních zavedených kolejí, kdy objednáváme materiál a do čtrnácti dní ho máme na skladě, se tedy stalo v zásadě pět měsíců. Je běžné, že nám v červnu potvrzovali termíny dodání v listopadu. Ale tím, že jsme zareagovali v březnu zvýšením skladových minim, vykrýváme lead time bez zásadnějších prodlev,“ říká Radim Vítek vedoucí výroby ve společnosti Gatema PCB.

Silicon Photonics? Ohromný trend, ale cenově PCB desku neporazí

Už není kam růst. Současná věda se v oblasti vývoje procesorů ocitla na samé hranici možností. Už těžko dokážeme vyrábět ještě menší nebo hustější součástky a komponenty, aniž bychom naráželi na základní fyzikální limity. Proto se firmy na celém světě hodně zaměřují na „revoluční“ změnu architektury. Na oblast fotoniky či „silicon photonics“ – optického datového propojení s integrovanými lasery. My Češi hrajeme až na výjimky v oblasti fotoniky spíše druhé housle. Jednou ze vzácných výjimek je trutnovská společnost Argotech. A my jsme si s Martinem Žoldákem, šéfem jejího vývoje, povídali o fotonice i deskách plošných spojů.

Hůře čitelný potisk? Důvod je rychlost i ekologie

Digitalizace přináší řadu nepochybných výhod. Neustálé zrychlování výroby samotné desky plošných spojů, zjednodušování výrobního procesu nebo menší chybovost lidí u rutinní práce. Ale ne vše je dokonale vychytané – jak ukazují například častější stížnosti na horší kvalitu servisního potisku z řad zákazníků. Na to, proč tomu tak je, jaké jsou trendy ve vývoji tištěných materiálů, a co se s tím dá dělat, jsme se ptali Zdeňka Cápala, předsedy představenstva Gatema PCB. Tedy společnosti, která si po léta zakládá na mimořádné rychlosti výroby prototypových desek plošných spojů.

Mozky ze Slušovic. Dříve i dnes budí respekt daleko za hranicemi

Zejména nejmladší generaci bude začátek následujícího příběhu znít trochu zvláštně. Původ firmy MGM Compro, která dnes platí mezi celosvětově uznávané experty na vývoj a výrobu speciální elektroniky v oblasti pohonných systémů, regulátorů otáček nebo bateriových systémů, byste totiž našli v Jednotném zemědělském družstvu ve Slušovicích. Co může mít společného nenápadné třítisícové městečko na východ od Zlína s inovativní elektronikou a deskami plošných spojů? Minimálně Grigorije „Grišu“ Dvorského, který u toho vše už více než tři desetiletí je. Pamatuje časy „slušovického zázraku“, kdy se ve Slušovicích setkaly přední mozky z celé republiky a kromě specialistů na chov skotu, pěstování kukuřice nebo zpracování potravin tu byl také elitní tým vývojářů mikroelektroniky. Na úrovni, která překračovala hranice běžné pro země na východ od „železné opony“.